Články


Cínování karoserie , klady , zápory a jak na to.

10 komentářů 2009-01-27 Přečteno: 20 033x

Jsou věci na které si netroufnem jenom proto že o nich nic nevíme ,tak se pokusím jednu takovou neznámou trochu osvětlit.To co zde píšu jsou zkušenosti které jsem posbíral praxí a okoukal od starých klempířů kterým cínování připadalo jako samozřejmost. Takže nekoukejte na muj sloh či pravopisné chyby neboť já tvrdím že na cínování je nesložitější o něm napsat článek.

Tato již téměř zavržená technologie začíná být opět oživována a to nejen při restaurování, ale i ve značkových servisech kde jsou klempíři znovu školeni ve znalostech cínování.Z doslechu vím o Mercedesu a na tuti o Mazdě Jaguar v prvovýrobě používal cínování třeba ještě u xjs jak u novějších nevim,ale u starších modelu použití jak měké tak tvrdé pájky bylo samozřejmostí.

Hlavní výhodou cínování oproti kytování tmely na bázi poliestru je objemová stálost větší mechanická odolnost a antikorozní ochrana ale bohužel je to i velmi drahý luxus.Náklady na materiál a vybavenost převyšují kytování téměř čtyřikrát a pracnost, co se týče času a počtu ukonů tak třikrát .Což je hlavní důvod proč je tento druh oprav tak málo oblíben u majitelů autoservisů ,poměr výkon cena jasně hovoří pro dnes standartní opravu kytováním.Hlavní nevýhoda poliestrových materiálu ať stěrkových nebo stříkacích je oběmová nestálost spusobená sesycháním , jenž se lehce liší dle poměru sušiny u jednotlivých produktů a výrobců , ale stále se jedná o zhruba 9%.Toto se však dá odstranit použitím IR sušičů nebo dokonalého proschnutí materiálu před broušením jenž běžně přesahuje dobu udávanou výrobcem tak desetkrát.

Vraťme se k cínování které by se asi mnělo správně jmenovat nanášení měkké pájky a to hlavně proto, že speciální karosářský cín má v sobě pouze 30% cínu a na rovinu bez něj to téměř nejde , nanášení jiného druhu cínu ať topenářského elektrikářského nebo okapového lze jen na vodorovné plochy a i tam je to problém .Protože jsem šetřílek a skrblík tak jsem to samozřejmě taky zkoušel ale tudy cesta opravdu nevede .

Takže odevřeme peněženku a objednáme si ten správnej cín ,od Wurta je to 2100kč za 19tyčinek cínu o celkové váze 5kg ,Berner vychází levněji ale nejmenší objem je 10kg za 3200kč.Další zásadní věc je cínovací pasta bez ní jsme také bohužel namydlený 1kg za 1200kč.Další vybavení je zdroj tepla nejpoužívanější je asi autogen ale já pracuji s propanbutanem a jsem spokojen je třeba použít hořák s uzkým plamenem a není to problém (s tím na ipu bych to asi neskoušel),vyděl jsem i instruktáží video kde používali speciální horkovzdušnou pistoly , taky jsem to zkusil ,ale obyčejná o výkonu 1800W na to nestačí

Další důležitá pomůcka je stěrka na cín používám dřevěné osvědčil jsem se mi Buk a bambus mužeme si je koupit nebo zaukolovat známého truhláře či si je vyrobit samy není to nic obtížného.Já mám práci se dřevem rád tak jsem si je vyráběl sám dle potřeby a používám jednu na roztažení cínu pak mám pár rádiusovejch který si přibrušuji dle potřeby ,protože jsem línej dlouho brousit hrubě nanesenej cín, tak si rači vytvaruju špachtličky a hraju si s tím za tepla.další o něco větší používám na zažehlení roviny . Pokud máme vyrobeno, tak dřevo musíme napustit látkou která zabrání aby se cín lepil na pracovní plochu .Koupené jsou již přednapuštěné olejem dá se použít téměř jakýkoliv olej akorát bych se vyhnul převoďáku bo smrdí.používá se také pasta nebo sprej na ochranu hubic při svařování ale já jsem si opět nechal poradit od jednoho staršího klempíře a používám surovej včelí vosk nejen že to bezvadně funguje ale taky to dokáže krásně zavonět,určitě co se týče funkčnosti jde nahradit i jiným voskem ale tu vůni nikoliv.

Poslední co budem potřebovat je něco na opracování naneseného cínu, opracovat se dá témněř jakkoliv ,na větší plochy je asi nejrozšířenější karosářský pilník nebo jen jeho plátek .na menší nebo složitější tvary můžeme použít jak klasický škrabák tak sadu dlát, bez problému se dá brousit smirkem nebo stopkovou frézou pozor při strojnim opracováním na otáčky cín se velmi rychle změkne a zanese brusivo pokud máme flexu s regulací otáček tak lamelový kotouč se dá bez problémů použít .


Tak jsme posháněli veškeré náčiní a jdeme na to .První ukon dokonalé očištění povrchu .můžeme použit témněř vše co upnem do flexi či vrtačky lameláč dráˇták apod ,čistíme až na hladký čistý kov jakýkoliv i nepatrný zbytek barvy by nám při pocínování přidělal práci .pokud je plech lehce narezlej doporučuji opískovat


odmaštění není až tak nezbytné ale já ho dělám spíš pro klid a hlavně si tím stáhnu veškerý brusný prach a jiné nečistoty


Rozetřeme cínovací pastu která obsahuje 80%práškového cínu a zbytek tvoří kyselina .píšu to jen pro to abychom se vyvarovali stečení pasty do spár odkud ji nebudem moct odstranit a dlouhodobým pusobením by mohla nadělat neplechu a pro američany poznámka: nejíst nepit a nevtírat do očí.


Zažhnem hořák a ohříváme pastu zřetelně se nám ukáže kde máme pocínováno, dáváme jen pozor na přehřátí a postupujem po celé ploše .


Na pocínované ploše se nám ukážou spečené kapičky pasty .Odstanění není nic složitého ještě za tepla setřeme kvalitnějším hadrem .Pozor na připékajíci se umělotinu .Nebo můžeme po vychladnutí využít plné odbouratelnosti pasty vodou a prostě to setřít mokrým hadrem .Měla by se oběvit celistvá stříbřitá plocha bez chyb pokud máme pochybnost nebo se někde oběví nepocínováno tak byla chyba v bodě jedna ,ale nic se neděje špatné místo přebrousíme a postup na již dokonale očištěné ploše zopakujeme.


tak a teď to teprve začne bejt napínavý, vezmem si tyčinku cínu a začnem tvořit housenku tím že pomalu nahříváme cín plamenem a mírným tlakem o karosérii natavený cín nanášíme .Délka housenky záleží na velikosti prohlubně není problém nanást dvě housenky vedle sebe ,doporučuji vyskoušet si to na poprvé ve vodorovné či mírně skosené ploše


pomalu ale plynule nahřejme housenku nepotřebujem natavit cín jen na povrchu ale prohřát ho do hloubky prohřátí kontrolujeme mírným tlakem špachtle ,cín se uvolní a tlakem housenku lehce rozmáčknem potom cín dále prohříváme do hustoty požadované konzistence ,(máslo v pokojové teplotě) a ted ho jen rozetřeme do požadovaného tvaru pozor na přehřátí cínu protože vám uteče i z mírného sklonu a druhá větší chyba je natlačení neprohřátého cínu na studenou plochu kde cín sice vypadá dobře ale nepřilne a většinou se to objeví až při broušení .


pokud máme rozetřeno použijem tzv.žehličku tedˇnaopak natavíme cín jen na povrchu a zažehlíme do roviny hranou se dá odstranit i přebytečný cím ,pro ty co jsou jako já líný brousit.


Následuje nejméně oblíbená práce a to broušení .Nahrubo strhnem karosářským pilníkem a dobrousíme 80 smirkem na desce, či podle potřeby v ruce.Můžeme použít strojní broušení, ale doporučil bych s odsáváním ,protože kdo je háklivej na hliníkový příbory či má citlivý zuby tak se pachuti v puse dlouho zbavuje.Jak jsem říkal v pájce je 30%cínu kterej je zdravý neškodnej ,ale těch zbylejch 70?myslým že tam bude dost olova a to pro zdraví nic moc


Pokud jsme dodrželi postup, tak odměnou nám je bezvadně vyplněná prohlubeň, kde přechod mezi ocelí a cínem je nehmatný a je rozpoznatelný pouze jiným odstínem


Na závěr bych chtěl říci jen to, že cínování není všeholék je třeba si rozmyslet co cínovat a co tmelit , cínovat nerovnosti do pul milimetru mi připadá jako nesmysl .Pozor také na rovných plochách bez rádiusu kde teplo, třeba jen při nánosu pasty může větší rovnou plochu velmi rychle zvlnit a pak je víc škody než užitku .Hlavně je nutno přemejšlet co je na druhé straně plechu, cínovat třeba neodstojené dveře je nesmyslný hazard ,teplo je dost velké na to aby se vznítil antikorozní vosk či antivybrační ipa a pak je zle .Takže pozor na svazky kabelů ,které třeba v tu chvíly nevidíme a tak podobně . Další důležitá věc je následovné ošetření dutin atd.ale o tom třeba až někdy jindy. Tak vám přeji hodně uspěchů JARDA

Diskuze o článku Nové téma

Témata # Autor Poslední příspěvek
VZPOMÍNKA 10 EMIL ibsmotor
7 let, 1 měsíců
VZPOMÍNKA

Foto galerie


Články